Porod – strašák nebo transformační zážitek?

S porodem je úzce spjaté téma bolesti. Nikdo ji nemá rád a všichni se jí bojí. Ale když si z bolesti uděláme kamarádku a přestaneme s ní bojovat, objevíme poklad – svoji vnitřní sílu. A jakmile ji jednou okusíme, můžeme se k ní kdykoli znovu vracet a čerpat z ní. Bolest je přímo propojená se schopností se uvolnit na fyzické rovině a odevzdat se na psychické (mysl, emoce) i duševní rovině.

Důležité je také ponořit se sama do sebe a nenechat se vyrušovat z této hluboké meditace vnějšími podněty, ale naopak se nechat unášet na porodních vlnách – kontrakcích – až do chvíle, kdy k nám miminko dopluje do náruče. A zbytek zařídí hormony, které bolest učiní snesitelnou a čas relativním.

Když jsme ve stresu, vyplavuje se nám adrenalin a tělo je v napětí. Uvolnění má pak na starost oxytocin, ten nás dělá šťastnými a pomáhá uvolnění těla. Když to přirovnám k sexuální aktivitě, potřebujeme určitou atmosféru a podmínky, abychom dosáhli orgasmu. A zvířata si také zalezou porodit do klidu, aby je nikdo nevyrušoval. Princip je stejný – ponoření se do sebe, klid, uvolnění.

Stěžejní je také důvěřovat celému procesu, sobě i miminku, ale také osobám, které jsou součástí porodu (otec, porodní asistentka, dula, doktor…). Zároveň si ale ponechat zodpovědnost za sebe i svůj život a nevkládat ji slepě do rukou ostatních – pomyslných autorit – tím totiž odevzdáme svoji sílu, kterou k porodu samozřejmě potřebujeme. Otočením pozornosti do vnějšího světa nás může učinit bezmocnými a my se pak snadno necháme pohltit strachem, zastrašit nebo zmanipulovat. Porod může přestat postupovat, případně skončit neplánovaným císařským řezem.

Bavíme se samozřejmě o fyziologickém porodu, ne o porodu s komplikacemi, ani o plánovém císařském řezu. Tedy o fyziologickém porodu, u kterého preventivní zákroky (např. epiziotomie – nástřih hráze, podání oxytocinu na urychlení porodu, klystýr, dirupce vaku blan – umělé protržení vaku blan) nejsou potřeba a naopak mohou průběh normálního porodu velmi zkomplikovat. Základem je dobré být informovaná a znát svá práva, také mít sepsaný předporodní plán a vědět, jaký porod si pro sebe a své miminko přeji (např. nerušený bonding, žádná separace miminka po porodu, dotepání pupečníku, samovolný porod placenty, první samopřisátí miminka…). Mimochodem, mám srovnání porodu bez osobní porodní asistentky a s kontinuální péčí porodní asistentky a nedá se to srovnávat. Bohužel momentálně tuto péči proplácí pojišťovny jen částečně, ale určitě je to dobrá investice, která se vám vrátí v podobě podpory a péče, kterou žena v těhotenství, během porodu a v šestinedělí ocení.

Faktorů, které mají vliv na porod, je mnoho a porod se může zkomplikovat, i když jsme připravené sebelíp. A pokud se komplikace objeví, pak je lékařská intervence jistě na místě a naše zdravotnictví naštěstí na vysoké úrovni. Porod je na hranici života a smrti – pomyslně se rodíme a umíráme, abychom povstali znovu silnější. Neexistuje špatný porod a císařský řez není selháním. Je to jen náš hodnotící postoj, který k němu zaujímáme.

Domnívám se, že příprava na porod je důležitou součástí celého porodního procesu. A pokud se na některé z rovin (tělo, mysl, emoce, spiritualita) objeví problém, je možné s ním pracovat. Tělo můžeme naučit uvolňovat se pomocí dechu nebo afirmací a ono se pak jednodušeji uvolní během porodu (např. hypnoporod, těhotenská jóga). V mysli se schovávají různá témata, která se mohou postupně objevovat.  Je dobré se podívat i na svůj vlastní porod a porodní příběhy našeho rodu – může to být velmi léčivé. Práce s emocemi spočívá především v jejich nepotlačování, akceptování a ideálně přijetí. Poslední rovinou je spiritualita, kdy nemáme žádnou jistotu nebo scénář, jak porod bude vypadat a probíhat. Zde je na místě odevzdání se celému procesu s důvěrou a pokorou, modlitba, přání, prosba o pomoc.

FEN kineziologie pracuje s tématy pomocí svalového testu. Umí se podívat na fenomén daného problému, který nám umí zkomplikovat život – v tomto případě porod. Jeho kořen může sahat do rodových nastavení, která si předáváme z generace na generaci. Ale může vzniknout i u našeho vlastního porodu nebo v průběhu našeho života. Už není potřeba předávat tuto štafetu dál a zůstávat v pozici oběti. Můžeme se naopak stát tvůrci a k rození dětí přistoupit vědomě. A jaká mohou být témata vhodná na FEN kineziologii? Např. „strach ze smrti/porodu/autorit (vč. lékařů)“, postoje „nezvládnu to“, „nejsem dost dobrá“, „život je těžký/boj/náročný“, „odpovědnost za svůj život“, „jsem bezmocná/zranitelná/slabá“, „nezasloužím si…“ a mnoho dalších témat, která se mohou ukázat už před početím , během těhotenství nebo v průběhu porodního procesu.

Pracovat se dá i s tématy, které se objeví až po porodu. Protože porodem transformace ženy v matku teprve začíná. Žena prochází obdobím šestinedělí, řeší kojení a tlak okolí na to, jak by měla vypadat péče o její novorozené miminko. Není vždy lehké si ustát sama sebe, zvlášť když ze začátku můžeme být nejisté a o to víc křehké a zranitelné. Příkladem témat jsou postoje „nejsem dobrá máma“, „nedokážu nakrmit své dítě“, „tlak na dokonalost“, „zahlcení informacemi“ apod.

Přeji vám, abyste na svůj porod vzpomínaly s radostí a těším se na váš porodní příběh. Martina