Máme za sebou první měsíc letošního roku. Jaký pro vás byl? Byl klidný nebo naopak hektický? Nic se nedělo nebo se toho dělo až moc? Ať už to bylo jakkoli, jak jste na to reagovali? Jak jste se cítili? Byli jste v důvěře nebo vystřelení na emoční dráze? Víte, je normální se cítit dobře i špatně. Někdy stačí to jen pozorovat, jindy pomohou sebe-regulační techniky (např. dech). Jednou potřebujeme odpočívat, podruhé fyzický pohyb (např. procházku). Naslouchejte svým potřebám a svému tělu, buďte na sebe hodní 😊 A pokud by vám to nešlo, zajděte si třeba na FENOMÉN kineziologii, třeba přijdete na to, že si myslíte:1. Že si nemůžete dovolit odpočívat,…

S porodem je úzce spjaté téma bolesti. Nikdo ji nemá rád a všichni se jí bojí. Ale když si z bolesti uděláme kamarádku a přestaneme s ní bojovat, objevíme poklad – svoji vnitřní sílu. A jakmile ji jednou okusíme, můžeme se k ní kdykoli znovu vracet a čerpat z ní. Bolest je přímo propojená se schopností se uvolnit na fyzické rovině a odevzdat se na psychické (mysl, emoce) i duševní rovině. Důležité je také ponořit se sama do sebe a nenechat se vyrušovat z této hluboké meditace vnějšími podněty, ale naopak se nechat unášet na porodních vlnách – kontrakcích – až do chvíle, kdy k nám miminko dopluje do náruče.…

EDIT: ❤️Protože je zítra 14.2.2023 nejen Valentýn❤️, ale také 📚Mezinárodní den darování knih📚, rozhodla jsem se DAROVAT knihu NAŠE CESTA KE KOJENÍ tomu, kdo si o ni na Valentýna jako PRVNÍ napíše📝. Podmínkou je být fanouškem facebookové stránky 🦊Liška z ráje🦊 a sdílení tohoto příspěvku👍. A pokud by se na vás neusmálo štěstí, ještě je skladem posledních pár titulů. Sdílením příspěvku podpoříte i osvětu o kojení. Děkuju a těším se, ke komu knížka poputuje🤗 ČLÁNEK: V sobotu proběhl křest knížky Naše cesta ke kojení, kterou vydala laktační poradkyně MAMILA a maminka dvou dětí Tereza Mynářová. Děkuji, Terko, za tento úžasný počin, za Tvoje nasazení a za to, že jsi celý projekt…

Co mají společného sběr borůvek a osobní seberozvoj? Zdánlivě nic, ale i takovou činnost můžeme provádět vědomě, tady a teď. A pak může přijít ten AHA moment. Sbírání borůvek je jako seberozvoj. Natrhat plný hrníček dá fakt práci, potřebujete k tomu trpělivost, vytrvalost, odhodlanost a záměr. Stanete se vlastním pozorovatelem a bez hodnocení a souzení tiše trháte, ponořeni do svých vnitřních hloubek. Ze začátku se zdá, že je to proces nekonečný. Přemýšlíte, zda to má vůbec cenu a stojí to za tu námahu. Pak pokračujete v trhání a borůvky začnou pomalu přibývat. Říkáte si, jsem na dobré cestě, skoro v půlce hrníčku. Trháte dál, nasloucháte okolním zvukům, soustředíte se na trhání i sami…

Křik na své dítě, protože něco provedlo. Pocit oprávnění a opodstatnění. Ale kdo na koho ve skutečnosti křičí? Není to naše „malé dítě v nás“, které muselo být tak dlouho zticha, hodné, šikovné, zaškatulkované? A za sebemenší odlišnost, odvážnost, upřímnost, opravdovost a autentičnost bylo trestáno? Nepokračujeme náhodou dál v tomto vzorci chování z dětství? Netrestáme a neubližujeme tak sami sobě znovu a znovu? Co je tím motivem našeho dnešního jednání a chování? Skutečně je to rozlité mléko na stole nebo poházené oblečení na zemi? Já vím, není jednoduché si to přiznat a uvidět to. Není jednoduché přestat křičet. Jednou to jde lépe, podruhé hůř v závislosti na našem rozpoložení, únavě, napětí… Jak z toho ven?…

…o tom, jak by věci měly být a jak si MYSLÍME, že jsou správně. A pokud tomu tak není, cítíme se frustrovaně, zmateně, rozčarovaně, méněcenně, …prostě ŠPATNĚ. Klíčem je PŘIJETÍ a PLYNUTÍ. Nechat věci, aby se děly – svým tempem a v pravý čas. Neznamená to však nedělat NIC, pouze „NETLAČIT NA PILU“. Převzít ODPOVĚDNOST za sebe a svůj život. A hlavně neplánovat, ale jít vstříc PŘÍLEŽITOSTEM.  Znáte to rozčarování ze zmařené akce? Vždycky máme VOLBU, jak se k tomu postavíme a zda vytěžíme z dané situace maximum. Zda se něco naučíme a obohatí nás to, nebo sklouzneme do ROLE OBĚTI a budeme obviňovat všechny a všechno za naše dosavadní problémy. Mít KLIDNOU…

Boj o moc. Ne každý ustojí sám sebe, když se dostane k moci – ve vedoucím postavení v práci, jako rodič dítěte, při setkání se slabším. A zvláště lidé, kteří byli sami manipulováni, zastrašováni, zneužíváni a ponižování – a neznají jiný vzorec chování, tak často sklouznou z role oběti do role agresora. Jak je to možné? Jedná se o nevědomé jednání na základě neuvědomělých mentálních vzorců, kdy na jedné straně je agresor a na druhé straně oběť. Ani jedno není o zdravém vztahu sám k sobě ani ostatním. Dobrá zpráva je, že to není stav neměnný. Hezky s ním dokáže pracovat FEN kineziologie, která postupně pomůže odhalit i další témata navázaná a související. Jedná se…